Když se zimní sevření Norska zesílí, zejména v severních oblastech nad polárním kruhem, je připravena půda pro rozkvět ledových květin. Jejich vznik závisí na jedinečné souhře mezi prvky. Primárně vyžadují extrémně nízké teploty, typicky pod -20 °C (-4 °F). Klíčem je navíc klidná a jasná obloha, která umožňuje účinné vyzařování tepla z ledové plochy. Tyto faktory se spojí a vytvoří jev známý jako podchlazení, kdy voda zůstává kapalná i pod bodem mrazu. Pak dorazí spoušť, často v podobě drobného zrnka prachu nebo soli. Tato mikroskopická „nedokonalost“ narušuje rovnováhu a vede k vlnění krystalizace vodou. Přechlazená kapalina se během okamžiku promění v led, ale ne obvyklým způsobem. Místo toho, aby vytvořil pevnou vrstvu, led se nukleuje směrem ven ve složitých větvích. Tyto jemné úponky, připomínající žilky listů nebo okvětních plátků, jsou tvarovány jemnými změnami teploty a větru. Některé ledové květy připomínají miniaturní sněhové vločky, jiné se rozvíjejí jako jemná krajka, každá z nich je jedinečným mistrovským dílem vytvořeným přírodou. I když oko přitahují, ledové květy hrají zásadní roli v arktickém ekosystému. Poskytují zásadní životní prostředí pro mikroorganismy a řasy a tvoří základ potravního řetězce pro větší mořský život. Ovlivňují také výměnu plynů mezi oceánem a atmosférou a ovlivňují globální klimatické procesy.
